V ráji Edenu
Vrchol sezony se nezadržitelně blíží, hraje se o každý bod a nás los zavál do hlavního města. Zájem o tento výjezd je o hodně větší, než jsme čekali. Autobus je obsazený už týden před zápasem, což se nám snad ještě nikdy nestalo. Druhý autobus bohužel takhle narychlo neseženeme, a tak objednáváme alespoň tranzit. Jeden tranzit také vyráží z Okříšek. Za ten jsem obzvláště rád. Jak známo, do tohoto městečka naplno ze západu proniká bordó-žlutá epidemie, a tak jsem za každého věrného fandu HS rád.
Zápasy na Slavii začínají již v 15 hodin. Těžko říct proč. Jestli chcou Pražáci ještě večer stihnout balet? Nebo se jen bojí chodit domů z hokeje po tmě? Každopádně i čas našeho odjezdu se tomu musí samozřejmě přizpůsobit.
Největší žíznivci se scházejí na zimáku již v 9 hodin (dřív nemají otevřeno). Chodí další a další lidé a párty se pozvolna rozjíždí. Na stadionu také zároveň probíhá akce POJĎ HRÁT HOKEJ, která má mladé dotáhnout od počítačů zpátky na brusle. Kluci se navíc mohou podívat, jaká elita jim to bude fandit, pokud u hokeje vydrží. No, snad jsme moc rodičů neodradili. Přijde nám také nabídka na měření sil od Jihlavy, která ten den hraje v Litoměřicích. Nabídku však vyzyvatelé nakonec zruší z údajné přemíry alkoholu a únavy. Pokud mají vážně zájem, mám pocit, že teď někdy proti sobě hrajeme.
Cestu si dnes plánujeme užít netradičně. Po vzoru mosteckých Supporters chceme pozorovat padající vločky a povídat si o fandění. Bohužel, “slunko je sviňa” a počasí nám vůbec nepřeje. Budeme to bohužel muset udělat po svým, tasíme první lahve a mejdan může začít. Probíhá také slavností košt Neřádovy ňuňinky, možná vůbec první fanouškovské pálenky, o jejíž výrobu se postarali pánové P&K – nejstarší členové nejmladší skupiny. Musím říct, že nápoj je to velmi zdařilý, ale několika fandům asi trošku ubral na silách. Po cestě samozřejmě vyloupíme pár benzínek, ale jinak nic, co by stálo nějak za zmínku. Byla to prostě, jak by řekl jeden nejmenovaný hráč Slavoje Vyšehrad, taková standardní kalba.
Kilometry plynou a my se blížíme Praze. Když tak pozoruji tu sestavu, přemýšlím, jestli tam neuděláme ještě větší ostudu, než když tam kdysi vyrazil Evžen Huml se svojí vidlopartou. Na druhou stranu no a co? Jsme jiní a všichni to o nás ví. Dorážíme do Edenu, zaplatíme nehezkou sumu za vstupenku a můžeme začít.
V sektoru se nás schází 113, což je bohužel trošku pod očekávání. Na druhou stranu, cestu si udělala i dokonale maskovaná a naprosto inkognito třebíčská kriminálka. Těžko říct proč. Možná je zneklidnila smyšlená domluva fightu 10 x 10, kdoví? Sektor dnes zdobí všechny skupinovky a společná vlajka TŘEBÍČÁCI. Ikdyž jsme si po dlouhé době stoupli dobře k sobě, celkové fandění dnes stojí tak nějak za hovno. Naše skupinka plus kluci z Ultras rozjíždíme solidní fanatismus. Fandíme bez triček, v podřepu, hodíme nějakou tu odpovídačku atd. Ale zbytek lidí přijel nejspíš na výlet.
K domácím nemám moc co říct, mimo gólů jsem o nich v podstatě nevěděl. Tím je ale nechci shazovat. Kdo chodil na ZŠ aspoň občas do fyziky ví, že nejde objektivně porovnávat kotel soupeře, když stojí v druhém. O přestávce spatřujeme několik podezřelých osob, vypadá to na kluky ze Sešívané mládeže. Není žádnou novinkou, že tahle partička tu a tam zajde i na hokej poškádlit soupeře. S touhle variantou jsme samozřejmě počítali a jsme na ni dobře připraveni. Vše se nakonec obejde bez incidentů, vlastně ani nevíme, jestli to vůbec byli SM. O druhé přestávce se bubnu chopil Davča, kluk, který chodí do první třídy, a všem přítomným vytřel zrak, možná spíš teda sluch. Je moc hezký pocit, když člověk ví, že i další generace fanoušků se bude moci opřít o kvalitní buben, jako je tomu doteď.
Dnešní zápas oba týmy odehrály ve speciálních dresech, které vypadají dobře a věřím, že vynesou i nějakou tu korunu pro dobrou věc. Naši hráči ztrácejí vedení 0:2, a tak vezeme z Edenu pouze bod. Bod od takovéhoto soupeře je sice dobrý, ale vzhledem k průběhu a aktuální situaci v tabulce je to prostě málo. Hráčům samozřejmě poděkujeme a můžeme vyrazit zpět k domovu. Po cestě nás potká pár komplikací, ale nic co bychom nedokázali nějak vyřešit, a tak může po osmé hodině většina z nás zasednou do naší domovské hospody a maličko ještě ten bod oslavit.
Již zítra k nám do arény přijedou naši přátelé z krajské metropole. Běžně píšu před zápasem “Všichni do kotle”, dnes to ovšem změním. Pokud nehodláš otevřít dršku, kup si párek nebo bublifuk a běž si sednou na gauč!!!
Kokvoň