Náš dlouholetý kamarád a obdivovatel pan Bedřich Š. z Jihlavy s námi letos odmítl sehrát přátelák z důvodů naší nízké hokejové kvality. Podle nás je důvod naprosto jiný, s tím ale každopádně nic neuděláme. Vrchol letní nudy je tím pádem jasný, bude to zápas ve Žďáru na Sázavou. Domácí loni předvedli fandění v celkovém počtu 1 ks, v průběhu zápasu se domácí kotel zdvojnásobil. Proto bylo milým překvapením, když před dvěma týdny přijela do Třebíče asi dvacetičlenná a dobře vypadající skupinka žďárských fans. Už tam došlo k nějaké té výměně názorů. Nic velkého, spíš jen bylo hostům vysvětleno, že u nás nikdy nebudou vítáni. Obzvlášť po té, co si na našem stadionu vzájemně třásli kokotama s homokámošama z Jihlavy.

 

Domovskou hospodu obsazujeme již krátce po poledni a vše dává tušit, že naše Summer párty bude asi povedená, protože zábava jede na maximum už v takhle brzkých hodinách. Vypijeme dvě až osm piv a pomalu vyrážíme k zimáku, kde nás má vyzvednout autobus. Nakládáme vše potřebné a nic nám nebrání vyrazit na sever vstříc novým dobrodružstvím.

 

Cesta neprobíhá úplně podle představ a na místo tak přijíždíme na poslední chvíli. Prohlídky jsou však  nulové, a tak se brzy můžeme připojit k cca třicítce Horáků, která dorazila po vlastní ose. Počet vlajek je dnes pět. NEŘÁDI ON TOUR, ULTRAS, TŘEBÍČ PATRIOTS, doplňuje společná vlajka TŘEBÍČACI, a také skvost v podobě old school TŘEBÍČ DYNAMITE. Premiéru si také měla odbýt nová vlajka V.O.T., jenže spoléhat se na služby České pošty, to je jak dát bezďákovi kilo a spolehnout se, že si koupí jídlo a minerálku. Domácích se schází podobný počet, jako byl u nás, visí jedna větší vlajka a od začátku aktivně povzbuzují. Určitě nezklamali.

 

Naše fandění se může směle přirovnat k supportu Baníku. Bohužel tak maximálně toho mosteckého. Není to vyloženě bída, ale určitě z toho šlo vymačkat mnohem mnohem víc. Na domácí to sice stačí, ale v nějaké kvalitnější destinaci bychom moc nepochodili.

 

Po první přestávce se rozhodujeme, že se skočíme zeptat domácích, zda by nám nepůjčili vlajku, a tak se vydáváme do jejich sektoru. Ochranka je celkem bez šancí, možná také proto, že polovina z jejích členů pamatuje, když Mrtvé moře bylo ještě marod. Domácí vlajku hrdě brání. Je vidět, že většina kotelníků ještě jezdí na letní tábory, kde bývá různé přetahování na laně na denním pořádku a svoje zkušenosti nakonec uplatňují. Vlajka je sice trochu poničena, místo čtyř metrů teď měří pět, ale majitele nezměnila, za což určitě palec nahoru pro domácí. Vyměníme si ještě pár názorů s domácíma čumilama a vydáváme se zpět do sektoru.

 

O druhé přestávce je před stadionem o poznání živěji a rozmnožili se i muži zákona. Asi nejvíc ze všeho mě pobavily důkladné osobní prohlídky před třetí třetinou. Zůstal jsem z toho tak zaražen, že jsem se ani nedokázal zeptat, jestli by mi někdo vysvětlil jejich význam. Do teď bylo všem u prdele, kolik pyra jsme zatím pronesli, mám pocit, že ani zaparkovaného tanku za sektorem by si nikdo nevšiml, ale teď to pánové ve vestách přišli spasit.

 

Zápas vítězí naši hokejisté po nájezdech, ještě před tím osvětlujeme tamní zimák troškou pyrotechniky. Pouštíme jen pár ohýnků, máme s sebou i mnohem větší kalibry, ale ty si zase odvážíme. Narušit utkání v našem zájmu rozhodně není. Hráčům poděkujeme a vyrážíme k autobusu. Venku se jdeme ještě rozloučit za domácími, protože se zase minimálně rok neuvidíme. Ti ovšem nemají pochopení a předvádějí výkon, za který by se nemusela stydět ani jamajská štafeta. Dobíháme tak jenom ty, kteří letní přípravu asi podcenili. Po menší strkanici si odnášíme nějaký ten symbol a chceme vyrazit domů. Jeden z domácích hrdinů ihned běží k policistům, že případně viníky může označit. Ovšem fízlové ho mají stejně v prdeli jako my, a tak si chlapec může pod nosem malovat dál.

 

Konečně vyrážíme domů a krátce po jedenácté večerní vystupujeme u stadionu. Jaká to dětská radost, když jsme před stadionem viděli hromadu sněhu z rolby a mohla tak započít sněhová válka, či soutěž v akrobatických skocích do sněhu. Většina z nás vyráží do hospůdek, někteří si ještě hodinu hrajou a vyrazí taky.

 

Výjezd se tak dá téměř ve všech směrech považovat za povedený a určitě by to takových chtělo víc, protože je to super zpestření jinak pro fanouška nejnudnější části roku.

 

 

Kokvoň

 

 

 

 

Summer Party