Los nám na letošní vánoční výjezd přinesl České Budějovice, což je rozhodně jedna z těch lepších variant. Dlouho očekávaný výjezd nakonec nebudí takový zájem, jak se čekalo, ale alespoň ten autobus bez problému plníme. Navíc i naše banda se solidně naplnila už před odjezdech, a tak bylo celkem jasné, že to bude opět solidní mejdan.
Cesta probíhá pohodově, za občasných popěvků a lití slivovice do hlavy míříme na jih Čech. Na této cestě je minimum benzínek, a tak zastavujeme pro zásoby asi u každé z nich. Na jedné také předvedeme menší pyro show, pro kterou ovšem nemá příliš velké pochopení personál, který nám přišel oznámit, že jsme na benzínce. Děkujeme, nevšimli jsme si.
K Budvar aréně dorážíme pár minut před zápasem, ale prohlídky nejsou nijak extrémní, takže vše stíháme v poklidu. U prohlídek jsme ale bohužel také nuceni rozbalit připravené choreo, což se nakonec stalo osudným. Díky těm soutěžím o lepší pálenku, které cestou proběhly, si nikdo nevšiml, že se plachta smotala opačným směrem, a tak jsme si při jejím vytažení utrhli solidní ostudu. Ale tak nejsme první a asi ani poslední, komu se tohle povedlo.
Do Budějovic nakonec dorazila asi stovka Horáků, do nejdebilnějšího sektoru na světě ale bohužel všichni nešli, po sečtení z fotky se nás na tomto místě sešlo 74. Pro lepší efekt dnes volíme černou barvu oděvu a také červenobílé kloboučky. Vše doplňují old school vlajky a vše dohromady nevypadá vůbec špatně. Fanděním se od začátku bavíme a nijak zvlášť neřešíme, co se děje kolem nás. Nijak jsem nesledoval ani domácí, ale přišlo mi, že to za moc nestálo. I tradiční přehazovaná mezi sektory dnes byla taková slabší, než tomu bývalo v minulých letech. Je to tady celkem nuda. Mimo hezkých holek a výborného piva zde není nic, kvůli čemu by se sem měl aktivní fanoušek těšit.
Trochu vzrušení může nabídnout druhá přestávka, ve které se skupinka hostů a domácích může potkat venku, ale aktivita domácích byla menší, než jsme čekali. Po náběhu našich težce oděných kamarádů vše končí dřív, než začalo. Jdeme tedy dofandit a užít si poslední třetinu. K hokeji není asi moc co psát. Motor byl ve všech směrech lepší a výsledek 2:1 je pro nás dost milosrdný. Hráčům ale i tak poděkujeme, protože za poslední dobu si to rozhodně zaslouží.
Po zápase security blokuje cestu pod naším sektorem, což je celkem běžné, ale je také jasné, že to nějakou tu menší strkanici vyvolá. Budějovickou ochranku jsem do této chvíle považoval za profesionální a asi nejlepší v lize. Bohužel i ona má ve svých řadách chodící důvod, proč někdo vynalezl kondomy. Vybrat si jediného, co se dívá na druhou stranu, a pěstí ho sestřelit, to už chce solidní dávku demence. Tohle nás samozřejmě chladnými nenechalo a snažili jsme se o odvetu. Náš hrdina už ovšem sprintoval do schodů schovat se mezi domácí. Ti ovšem stáli tak nějak při nás a chlapec ještě rychlejším krokem musel zase zpět. Nezbylo mu než zahodit vestu a prostě utéct ze stadionu. Doufám, že na sebe byl náležitě pyšný, když doma vytřepával kalhoty. Ochranka nás nadále nechce pustit ven, a tak jsme se pustili sami.
Venku už jsme kompletně obklíčeni těžce oděnými kamarády, kteří všechny tlačí k autobusu. Je jim ze začátku i docela u prdele, že polovina z nás přijela autem. Po chvilce zbytečných dohadů se však s kamarády loučíme a nasedáme do busu. Naše elita tedy může vyrazit na cestu. Jelikož máme doprovod, za který by se nemusel stydět ani Milda Zeman, nevypadá to na nějaké to překvápko, které už nám zde domácí párkrát po cestě připravili.
Časem se policejní auta samozřejmě odpojují a při naší první zastávce, která je asi 30 kilometrů od Budějovic, už s námi jede pouze pět antonů s těžkooděnci. Už jsem zažil, že vychází na každého člověka jeden kosmonaut, ale dnes by museli silnější jedinci zmáknout hned dva. Zastavuje zde také jedna dodávka a když policie vidí motorácké symboly, vyráží do akce. Přemýšlím jestli jsou směšnější než fízlova brokovnice na krku, ale je to asi tak na stejno. Nepokoušíme se vůbec o nic a jdeme pokračovat v párty, která v těchto chvílích začíná gradovat.
Po cestě panuje solidní demence. Improvizované chorály prokládají skinheadské hity Orlíků, či songy Fanánkovy legendární kapely, jejíž logo nápadně připomíná podobiznu pana Řezníčka. Při zastávkách si také užíváme sněhových závějí. Po koulovačce přichází také pár rybiček do sněhu. Někdo dobrovolně, někdo z ožralosti a někdo prostě na výběr nedostal.
Do Třebíče dorážíme v nočních hodinách, ale domů se skoro nikomu nechce, a tak ještě uděláme menší invazi do jednoho z našich oblíbených barů. Máme mezi sebou i několik zbabělců, kteří se báli jít domů po tmě a raději tam počkali, dokud nebude venku světlo.
Výjezd hodnotím jako velmi povedený a možná jeden z nejlepších vůbec. Nezbývá než se těšit na další. Vybralo se také nadprůměrné množství peněz do kasičky, za což všem děkujeme.
Kokvoň