Výjezdy do Ústí jsou vždy tak trochu výjimečné. Fanoušci Slovanu jsou jediní, se kterými máme dobré vztahy, a tak se na tyto výjezdy vždy těšíme. Dáváme do kupy nějaké to auto, svoji účast přislíbila Severní divize a pro nejdobrodružnější povahy je zde již tradiční dvoudenní výjezd vlakem.

Je mrazivé sobotní ráno. 8:13 to je čas našeho srazu. Na vlakovém nádraží se nakonec scházíme v počtu čtyř Neřádů. S sebou máme vlajky a nemalé zásoby nálepek, řízků a samozřejmě piv. Rekonstrukce trati se oproti plánům protáhla, a tak i dnes musíme kus ujet autobusem, kde se asi pobavil nejeden spolucestující. První komplikace na sebe však nenechala dlouho čekat. V Okříškách přistavený vlak zde asi stál celou noc a zamrzlé brzdy dost ztěžují náš odjezd. Nabíráme několik minut zpoždění a jelikož přestup v Jihlavě vychází hodně na těsno, jdeme se radši domluvit za průvodčím, zda by na nás mohl přípoj počkat. Samozřejmě, že ano. Když někam jede moravská elita, jdou jízdní řády stranou.

V Havlíčkově Brodě máme při přestupu chvíli čas, a tak stíháme rychlé cigáro za pověstnou cedulí. Vlak přijíždí, s volným místem je to sice horší, nakonec však volné kupé najdeme a párty může začít. Detaily našich rozprav asi netřeba zmiňovat, každopádně jsem přesvědčen o tom, že kdybychom dali do kupé kameru a celou cestu živě streamovali na YouTube, do hodiny by volali z ČT, že Jan Kraus dostal výpověď a že od příštího měsíce mají zájem o vysílání pořadu s názvem Neřád show. Také zde nálepkami vyzdobíme všemožné prostory, především pak záchody. Zde jsou také odtrhány nálepky konkurenčních táborů. Jediná, kterou zde necháváme, je Baník Ostrava a tajně doufáme, že není čerstvě nalepená. Přece jen jsme především fanoušci nezřízeného pití alkoholu než nějací „chuligenc“.

Počet piv jsme bohužel opět podcenili a pomalu nám dochází. Místní steward Voloďa naštěstí ve svém vozíku má nějakou tu nachlazenou plechovku, a tak můžeme vesele pokračovat. Kilometry ubíhají a my se podél řeky Labe blížíme ke svému cíli. Napadá nás také, že bude potřeba zavolat taxík, a tak všichni prohledávají peněženky, kdo že si od minula nechal vizitku. Jeden z nás objevuje číslo na taxi v Přerově. Díky pane „P“, ta se bude dneska určitě hodit. Konečně dorážíme na místo. Že je v Ústí tma i ve dne, to je známá věc, ale soudě dle teploty to vypadá, že tam mají přemnoženou i jinou menšinu. Ale je to rozhodně příjemná změna oproti tomu kurevskýmu mrazu, kterej byl v Třebíči. Čekání na taxíka si zkracujeme krášlením zastávky MHD a myslím, že se nám to povedlo.

Oběd si dáváme již tradičně U Kovářů. Pro mě je to tedy v tomto podniku premiéra a musím říct, že jsem mile překvapen. Solidní pivo, výborné jídlo, porce, že by se z toho najedla cigánská rodina a všechno v podstatě za pusu. Tady se mi bude líbit. I lidé se zdáli být v pohodě. Pán vedle byl sice zpočátku asi trochu zaražen, když před ním přistála moje porce jídla po té, co říkal číšnici, že by chtěl to, co má ten pán vedle. Starej vtip, já vím, ale tohle prostě jinak nešlo. Na čelo si trochu zaklepal i po jedné z našich úvah. Zajímalo nás totiž, když se dva homosexuálové zaregistrují, jestli pak jedou na registrační cestu a dostávají registrační dary. Domácí asi pochopili, že to s námi nebudou mít lehké, tak to nijak neřešili. Zafandili jsme společně holkám v biatlonu a rychlobruslení a byl čas pomalu vyrazit směrem na stadion. Respektive do jeho sport baru.

Zde se scházíme se zbytkem výpravy, který dorazil autem. Dáme ještě pár piv a je nejvyšší čas vyrazit do ochozů Zlatopramen arény. Podle mého asi nejhezčí arény, ve které se hraje první liga. Bohužel jako ve všech novějších halách, i zde je akustika taková, nenapadá mě to správné slovo…. No prostě na piču! Na fandění obou stran je to hodně znát. Nás se v sektoru schází nakonec 19. Číslo nijak oslnivé, každopádně s přihlédnutím k výjezdové bídě posledních měsíců se dá ještě považovat za solidní. Snažíme se fandit od začátku a bez přestávek, ale dlouho nám to nevydrží. Opět se bohužel ukazuje, že bez bubnu prostě fandit neumíme. Domácí fandí téměř bez přestání, jsou i slyšet, ale žádná hitparáda to rozhodně není.
v usti
Náš tým nakonec po bídném výkonu prohrává 4:1. Dost mě mrzí, že někteří hráči nejsou ani schopní přijet poděkovat. Fakt by bylo tak strašně namáhavé zůstat na ledě o minutu déle? Nedá se nic dělat, balíme zástavy a vyrážíme vstříc velké neznámé. Klasická pozápasová párty v Bažině se dnes totiž konat nebude, neboť tento sympatický podnik byl koncem minulého roku nucen ukončit svoji činnost. Naštěstí nám doprovod dělá nestor hokejových tribun a lamač dívčích srdcí Suky, ten se v chlastání dost vyzná, a tak má naši plnou důvěru, co týče výběru lokálu. A udělali jsme dobře, čeká na nás pajzlík vesnického typu s pohodovým hospodským. Je vidět, že mu sem podobná zvěř tu a tam přijde, a tak celkem v klidu ignoruje naše halekání, či tancování po židlích. Naštval se akorát jednou, když si Suky spletl popelník s čepicí, ale i to jsme celkem rychle uklidnili. Trošku mě štve, že jsem tam zapomněl šálu, Ústí nad Labem je tak v pořadí asi osmým městem, která má tu čest, že v něm bydlí moje šála.

Naše další zastávka je Krijcos. Je to zastávka spíš z povinnosti, protože je to jediný non stop široko daleko a nám stále zbývá ještě dost času do odjezdu. Nedá se říct, že by tady byla nějaká nuda, každopádně sil už ubývá a my vyhlížíme odjezd. Po cestě na nádraží sebou jeden nejmenovaný bubeník asi sedmkrát pleskne do sněhu a můžeme vyrazit. Cestu někdo využívá ke spánku, někdo k tomu, abych mohl škodit tomu, kdo usnul. Někteří jsou znaveni natolik, že nepoznají Kolín od Jihlavy, ale to jen tak na okraj.

Po necelých pěti hodinách přijíždíme do našeho krásného města a vyrážíme na oběd ke Kopečkům. Jídlo bych raději nekomentoval, napíšu jediné. Kdybych měl chuť na hnusný jídlo, uvařím si sám! A tak se v klidu rozcházíme. Nejzdatnější jdou ještě pokračovat do naší domovské nálevny, někteří jdou domů.

Co říci závěrem? Tyhle výjezdy jsou vždy zárukou kvality a tenhle řadím možná úplně na špičku. Nechybělo mu prostě nic. Teď nezbývá než doufat, že kompetentní lidé v Ústí nedají dopustit, aby Slovan opustil první ligu. O tohoto soupeře bych rozhodně přijít nechtěl.

Kokvoň

Přimrzlým vlakem do Ústí