28.kolo nám přihrálo sobotní termín v Prostějově. Zkoušíme tedy naplnit bus, což se zdá v momentální formě, ve které se klub nachází, dost složité a složité to také je. Nakonec se rozhodujeme, že bus vypravíme, i když nás bude slabý počet.
V sobotu po poledni se tedy scházíme v jedné z náleven a probíráme dnešní taktiku u výborného Budvárku . Okolo půl druhé se vydáváme k zimáku, odkud máme odjezd. Před zimákem už se schází výjezdníci a náš počet tak končí na 40, s čímž jsme ani nepočítali. Pobereme vlajky, buben, naložíme škopky a vyrážíme směr Prostějov. Cestou dáváme jen dvě zastávky, což je na poměry místních násosků a prostatiků až nevídané. Mírně po 4 hodině dorážíme do Prostějova, kde nás čeká auto fízlu a doprovází nás až k zimáku. Koupíme lupeny a jdeme na to. 
V sektoru jak už tu padlo se nás schází 40, věšíme vlajky ULTRAS,NEŘÁDI ON TOUR,TŘEBÍČ PATRIOTS A JIŽANKU. Od začátku zápasu fandíme celkem slušně ale hned ve 4 minutě už tečem 2:0 a naše fandění čím dál víc slábne. Ve 2. třetině už je to dokonce 5:0 a tak fandíme spíš jen ojediněle většinou se řve jen Bojujte za Třebíč nebo My chceme Třebíč. Ve třetině třetí už jde cítit z mnoha fanoušků frustrace a tak vymýšlíme co dělat. Domlouváme se tedy že dáme prvních 5 minut naplno, i když už to stejně není ono a domácí jsou na koni .Po chvíli balíme vlajky a zahajujeme menší protest. Jdeme sednout dolu pod sektor za pokřiku vyhánějící vedení atd. UŽ TOHO BYLO DOST!!!
V tu dobu 2 z našich řad obcházejí okolo domácího kotle, když jsou spatřeni, jeden dostává masáž přímo mezi domácími druhý je hnán dolu ke stánku .Toho si všímáme a jdeme našim na pomoc. Ze začátku se docela i držíme, ale po chvíli tahají za delší konec domácí, kterých je taky o pár víc a ženou nás do našeho sektoru. Každopádně bych řekl, že dobrá akce. Aspoň nebyla nuda .
Během tanečku dostává jeden z nás dávku pepřákem a jeden padá po chvilce k zemi a je odvezen do místí nemocnice s podezřením na otřes mozku. My si tu chvíli krátíme u místního Tesca, kde nasíráme pár místních na předvánočních nákupech, pár fízlů, vypijeme pár piv a to už nám asi po 2 hodinách přiváží raněného z vyšetření a můžeme vyrazit domů. Cesta utíká rychle a okolo 11 hodiny jsme v Třebíči, kde se rozcházíme do svých domovů a místních náleven.
Ještě pár slov k domácím: Za sebe jsem od nich čekal víc. Kotel se mi zdál od minule prořídlejší, support ze začátku slabší, samozřejmě s vedením domácích hokejistů šel support nahoru, ale i tak jsem u nich zažil víc.Co ale musím pochválit je jejich optická prezentace, které mají asi nejlepší na místní hokejové scéně.
Výjezd až na tu bídu na ledě hodnotím dobře a už se těším na další.
A teď ve středu VŠICHNI NA MOTOR!!
Špajda